Bramborové noky s medvědím česnekem

Zima je snad nadobro pryč a začíná moje oblíbené období – období medvědího česneku. Loni jsem pikantní zelené lístky využila hlavně na pesto, letos je přidávám, kam to jde. A třeba do bramborových noků pasuje medvědí česnek dokonale! 

Na čtyři přílohové nebo dvě „regulérní“ porce je potřeba:

– 500 g brambor

– půl svazku medvědího česneku

– 1 vejce

– 4 lžíce másla

– 100 g hladké mouky

– sůl

– pepř

– muškátový oříšek

+ hladkou mouku na obalování a máslo nebo olej na opékání

Brambory uvaříme ve slupce doměkka a necháme vychladnout. Nastrouháme je na jemném struhadle, přidáme vejce, rozpuštěné máslo a promícháme. Postupně přidáváme mouku (množství je spíše orientační, záleží na typu a stáří brambor), dokud nezískáme pružné těsto – nemělo by se lepit ke stěnám misky. 

Z těsta tvarujeme menší nočky, které zlehka obalíme v mouce. Na pánvi rozehřejeme máslo nebo olej a noky opékáme po obou stranách dozlatova. 

Podáváme zlehka polité rozpuštěným máslem a posypané parmazánem nebo podobným sýrem.

Tip: Noky můžeme podávat také jako originální přílohu k masu nebo omáčkám.

Dobrou chuť!

Francouzský toast z mazance

Je po Velikonocích, což znamená, že začíná období vajíček na sto způsobů a kulinářských experimentů na téma "co dům dal". Pokud vám doma zbyl mazanec a už vám leze i ušima, dejte mu poslední šanci – v podobě francouzského toastu. Udělejte si ho třeba k snídani a uvidíte, že den bude hned příjemnější.

Na 1 porci stačí doma mít:

– 1–2 plátky mazance

– 1 vejce

– mléko

– máslo (ideálně přepuštěné – ghí –, které se nebude tolik připalovat)

– moučkový cukr

Vejce rozšleháme a podle potřeby rozředíme mlékem. Mazanec z obou stran obalíme (klidně ho můžeme nechat ve směsi chvíli ležet, ať dobře nasákne) a opečeme na másle dozlatova. Přendáme na talíř, pocukrujeme a ještě horký podáváme.

Tip: Vzpomeňte si na tenhle recept i o Vánocích, s vánočkou totiž funguje stejně dobře.

Dobrou chuť!

Tarta de Santiago

Tuhle tradiční španělskou dobrotu jsem ochutnala před pěti lety, když jsme se s kamarádkou vydaly na Svatojakubskou pouť. Mandlový koláč s charakteristickým křížem na povrchu pro nás byl jednou z odměn po devítidenním putování galicijskou krajinou. Nedávno jsem si na něj vzpomněla, začala googlit a zjistila, že tenhle koláč zároveň patří mezi klasické velikonoční pokrmy. A tak jsem dlouho neotálela a vzpomínka na naše španělské dobrodružství je tady!

Na koláč je potřeba: 

– 250 g mandlové moučky

– 3/4 hrnku (asi 200 g) třtinového cukru 

– 5 vajec

– lžička skořice

– špetka soli

– kůra z jednoho bio citronu

– máslo a hrubá mouka na vysypání formy

Vejce rozklepneme, oddělíme bílky od žloutků, k bílkům přidáme špetku soli a vyšleháme z nich tuhý sníh. Žloutky smícháme s cukrem a vyšleháme do pěny. Přidáme mandlovou moučku, skořici a citronovou kůru a promícháme. Na závěr zlehka vmícháme bílkový sníh.

Těsto přelijeme do vymazané a vysypané formy a pečeme v troubě vyhřáté na 160 °C zhruba 50 minut dozlatova.

Koláč necháme zcela vychladnout, poprášíme moučkovým cukrem a podáváme.

Recept (upravený) i šablonu jsem našla na bezva blogu kublanka.cz.

Dobrou chuť!

154 dní londýnských

Blog poslední dobou zeje prázdnotou. Na vině není jen lenost a nedostatek inspirace, ale i to, že jsem posledních pět měsíců strávila v Londýně v České škole bez hranic, kde jsem učila děti češtinu.
A protože to byla rozhodně zajímavá zkušenost, rozhodla jsem se o ni ve zkratce podělit.

Česká škola bez hranic v Londýně

ČŠBH v Londýně patří do sítě českých škol, které fungují po celém světě. Škola se zaměřuje na výuku a upevňování znalostí češtiny a českých reálií u dětí českého původu žijících v zahraničí. Jedná se o doplňkové vzdělání, takže děti chodí v průběhu týdne do britské školy a ČŠBH navštěvují o víkendu (v sobotu nebo v neděli). Kromě samotné výuky probíhají i mimoškolní akce - mikulášská veselice, Noc s Andersenem, kemp ve Windsoru atd. a taky se konají workshopy, které jsou určeny britským školám a široké veřejnosti. Jednalo se o časově docela náročnou práci, ale i tak jsem stihla poznat kousek Londýna, jet na výlet do Brightonu a chodit na brigádu.

Zlomek naší činnosti – lidický pomník, parašutisti z drátů na čištění dýmek a padáky z kulatých víček od kafe ze Starbucks, zlatá prasátka ze samotvrdnoucí hmoty, básničky z novinových titulků...

Práce pro ČŠBH probíhá na dobrovolnické bázi, proto je ideální do ČŠBH vyrazit během vysokoškolského studia v rámci Erasmu (jako jsem jela já), případně lze na většině fakult zažádat o výjezd na praktickou stáž. 

Více o ČŠBH ZDE.

Více o ČŠBH v Londýně ZDE.

Život v Londýně 
Londýn jsem si vybrala primárně kvůli škole, k městu jako takovému jsem nikdy neměla žádný zvláštní vztah, takže jen několik poznatků:

1) Kultura. V Londýně jsou desítky muzeí, galerií a dalších super míst, která lze navštívit zadarmo nebo za drobný peníz. A to je dobře.

2) Jídlo. Když člověk pospíchá a potřebuje něco sníst, není odkázán jen na fast foody nebo kebab, na každým rohu totiž najde nějakou zdravější alternativu (sendviče, saláty, polévky) např. v Pret a Manger, EAT, Itsu a další. Na trzích lze narazit na prazvláštní druhy ovoce a zeleniny, v supermarketech je zase nekonečná nabídka gluten free, vegan, raw i "obyčejných" potravin. Já jsem moc nejedla ani nevařila, ale chodila jsem se na ty věci alespoň dívat.

3) Lidi. V metru, v obchodech, na ulicích. Jsou všude a je jich hrozně moc. A pořád někam pospíchají. A protože jich je tolik, musíte pospíchat taky, jinak vás ušlapou. Díky tomu teď chodím ještě rychleji než dřív.

4) Metro. Na některých linkách není zavedená klimatizace. V praxi to znamená, že se člověk zpotí už při cestě na eskalátoru a ve špičce, kdy je metro napěchovaný k prasknutí, neomdlí na nedostatek kyslíku jen díky tomu, že na to zkrátka není prostor.

5) Ceny. Jídlo a oblečení stojí v Londýně plus mínus stejně jako v Čechách, což se bohužel nedá tvrdit o ubytování a dopravě. Když jsem rozpočítala stipendium na jednotlivé měsíce, odečetla nájem (na tamní poměry pořád dost nízký) a náklady na cestování, zbylo mi na měsíc zhruba 40 liber. S brigádou (hlídání 1x týdně) se to ale naštěstí dalo zvládat vcelku v pohodě.

Vzato kolem a kolem, na vážnější vztah to mezi mnou a Londýnem nevypadá, ale myslím, že se z nás stali alespoň kámoši.

Tak, toliko k omluvě mého výpadku a teď už snad budou příspěvky zase přibývat...

Vánoční baletky

Vánoce se nezadržitelně blíží a tak mi nedá nepodělit se o jednu parádní zimní dekoraci, kterou zvládne každý, kdo má doma papír a nůžky. Je to vlastně klasická papírová vločka, kterou známe snad všichni z předvánočních hodin výtvarky na základní škole. V tomhle případě se však z obyčejné vločky stává epesní sukýnka pro baletku. 

Inspirace a vzory baletek jsou odsud - KLIK! Na stránkách najdete i přesnější postup (který je ale asi víceméně jasný).

Baletky se dají pověsit do okna, na stromek nebo volně do prostoru - tak vyniknou asi nejlépe.

My jsme je použili jako mikuláškou výzdobu kostela spolu s dalšími vločkami a stříbnými pom poms a měly velký úspěch (pro ilustraci aspoň fotky z telefonu).

A příště snad už konečně napíšu i o tom, proč blog zeje prázdnotou a co vlastně celý podzim vyvádím.

Zelený ledový čaj s jahodami a bazalkou

Přes léto jsem vyrábění, vaření a tím pádem i blogování tak trochu pověsila na hřebík. Proč taky sedět u počítače, když je venku tak krásně. Naštěstí jsem zvládala alespoň občas něco vyfotit, takže se s vámi můžu podělit o recept na ledový čaj, který je do letních pařáků ideální.

Na litr čaje je potřeba:

– litr vody (nečekaně)

– 3 sáčky dobrého zeleného čaje

– 2 hrsti čerstvých jahod

– hrst čerstvé bazalky

– cukr podle chuti

– led 

Podle návodu uvaříme čaj a necháme ho trochu zchladnout, cca 10 minut bude stačit. Jahody nakrájejíme na čtvrtky, bazalku nasekáme nahrubo, vše přidáme do čajové lázně a necháme pořádně vychladit.

Studený čaj podle chuti dosladíme (já přidala asi dvě lžíce třtinového cukru), přelijeme do sklenic s ledem a podáváme.

Tip: Jahody se v čaji trochu "vymáchají" a tím ztratí takřka veškerou svou chuť, před podáváním tak můžeme do sklenic naházet pár čerstvých kousků.

Dobrou chuť!

Grilovaný hermelín se sušenými rajčaty a olivami

Tenhle hermelín jsem ochutnala už loni na jedný z grilovaček a byl famózní. A protože se nejednalo o klasickýho supermarketovýho drobka, ale o XXL verzi, najedli jsme se z něj skoro všichni. Takže když se nám v lednici ubytoval stejnej půlkilovej macek, bylo o jeho osudu rozhodnuto raz dva.

Na grilovaný sýr (o váze 500 g) je potřeba:

– hermelín, camembert, brie nebo jiný sýr tohohle typu

– 8 sušených rajčat

– 12 oliv

– snítka tymiánu nebo jiné bylinky

– chilli paprička dle chuti (nemusí být)

Hermelín podélně rozkrojíme a obě poloviny vydlabeme. Všechny ostatní suroviny nasekáme a smícháme se sýrem. Pak hermelín směsí naplníme, půlky přiklopíme na sebe a dobře zabalíme do alobalu. Pečeme cca 10–15 minut v troubě pod grilem na 200 °C nebo, pokud dovolí počasí, normálně venku na grilu. Podáváme s bagetou a zeleninovým salátem.

Sýr bohatě vystačil na večeři pro celý byt, jenž v současné době čítá čtyři podnájemníky.

Dobrou chuť!