Nakládaná pečená rajčata

Když jsem minulý týden dostala od mamky plnou tašku čerstvých rajčat ze zahrádky, hned jsem věděla, co s nimi udělám. Každoročně mě pečenýma rajčatama naloženýma v oleji zásobuje babička, vždycky jsem je ale chtěla zkusit vyrobit i sama. A tak nastala má chvíle.

Na nakládaná rajčata stačí doma mít:

– rajčata (na jednu skleničku o objemu 500 ml asi 1 kg)

– česnek

– čerstvý tymián

– dobrý olej

– sůl

+ čisté, vyvařené skleničky

Rajčata omyjeme, přepůlíme, vyskládáme na plech a pečeme v troubě rozehřáté na 180 °C asi 40–45 minut. Když vychladnou, posolíme je a vždy jednu půlku poklademe tymiánem a trochou rozmačkaného česneku. Půlky složíme k sobě a takto připravená rajčata naskládáme do skleniček a zalijeme olejem, můžeme přidat i zbytek česneku a tymiánu. Uchováváme v lednici.

Nakládaná rajčata se dají přidat do těstovin nebo třeba do kuskusu, úplně nejlepší jsou ale jen tak, na krajíci dobrýho chleba s žervé nebo lučinou. To je pak opravdový blaho.

Dobrou chuť!

Látkové pytlíky a sáčky ze záclon

I mě před nějakou dobou zasáhl boom zvaný "zero waste". Produkování odpadu zatím zvládám redukovat jen minimálně, ale snažím se o věcech alespoň víc přemýšlet. Nicméně chvíli nás čeká velké stěhování, což je velká motivace víc se do celé problematiky ponořit. Už někdy na jaře jsem ale sedla ke stroji a ušila si první várku opakovaně použitelných sáčků. 

Pytlíčky mám hned ve dvou variantách - jedny ze starých záclon, druhé látkové. Na ty jsem zužitkovala košile ze sekáče a zbytky látek, co jsem měla doma na trénování šití. Sáčky si můžete ušít v mnoha různých velikostech podle toho, kolik materiálu máte (bledě modrý sáček je například z rukávu :)).

Na výrobu potřebujete:

– nepružnou látku nebo záclonovinu 

– stužku nebo šňůrku

+ šicí stroj, jehly, špendlíky, nitě, spínací špendlík a další základní vybavení

Z látky si vystřihněte obdélník potřebné velikosti a přehněte ho napůl rubem nahoru (jestli nemáte dostatečně velký kus látky, připravte si dva stejně velké obdélníky, které k sobě budete přišívat). 

Hned v dalším kroku je potřeba rozhodnout se, jak se bude sáček zavírat. Pokud chcete mít na vršku tunýlek, látku po stranách (příp. i na spodku) sešpendlete, sešijte a okraje začistěte. Vrchní stranu po celé délce nadvakrát přehněte, aby vám vznikl tunýlek o šířce cca 1 cm, a přišijte téměř po celém obvodu, nechte jen cca 2-3 cm velký otvor, kterým následně importujete šňůrku pomocí sichrhajsky. Pak už stačí jen svázat konce šňůrky dohromady a je hotovo.

             

Chcete-li pytlík na zavazování, vložte mezi látky navíc přeložený kus stuhy (při šití tedy nebude vidět, to abyste ji pak měli z vnější strany sáčku a ne uvnitř), další postup je pak stejný, jen při začišťování horního okraje stačí látku přehnout zhruba na půl centimetru.

Sáčky s tunýlkem se hodí na zeleninu nebo pečivo, ale využijete je například i při cestování, kdy do nich schováte ponožky, spodní prádlo a další drobnosti. Pytlíky se stuhou jsou zase skvělé na nákup drobnějších surovin - oříšků, sušeného ovoce, rýže nebo luštěnin.

Tak s chutí do toho!

Domácí oříšková pomazánka

Jsem člověk, který i ty nejjednodušší věci zvládne odkládat do nekonečna. Důkazem budiž i tahle domácí "nutella", na kterou se chystám už asi půl roku. Minulý víkend jsem se ale konečně odhodlala a navzdory strachu o můj starý mixér se pustila do práce. Pomazánka je hotová asi tak za deset minut a na palačinkách chutná božsky, dost dobře se ale dá konzumovat i úplně samotná lžičkou přímo ze skleničky.

Na domácí oříškovou pomazánku potřebujete:

– 1 hrnek lískových oříšků

– 1/2 hrnku javorového sirupu

– 3 vrchovaté lžíce kakaa

– vlažná voda na rozředění

Rozehřejeme si troubu na 200 °C a oříšky necháme asi 10 minut pražit (kontrolujeme, aby se nespálily), pak necháme vychladnout. Vychladlé oříšky rozmixujeme – kdo má výkonný mixér, podaří se mu udělat oříškové máslo, já měla spíš takovou hrubší hmotu. Následně přidáme javorový sirup a kakao a dál mixujeme, podle potřeby přidáme vodu. Množství sirupu i kakaa je orientační, já jsem mixovala a ochutnávala tak dlouho, než jsem získala pastu optimální chuti i konzistence. Pomazánku skladujeme ve skleničce v lednici, vydržet by prý měla zhruba měsíc. 

Dobrou chuť!

Co bylo a co bude

Už několikátý den sedím doma a učím se na první polovinu státnic, pomalu mě ale začíná opouštět pozornost, protože se mi hlavou honí hromada věcí. Jednou z nich je právě i můj blog. Už od začátku jsem ho brala spíš jako takový občasník, ale vloni jsem se mu věnovala opravdu žalostně málo. Teď si chci, hlavně asi sama před sebou, trochu omluvit, proč tomu tak bylo. 

Na začátku roku, resp. na začátku února jsem s vrátila z půlroční stáže  Londýně. Byla jsem plná dojmů a hrozně dlouho mi trvalo vrátit se do starých kolejí. Na jaře jsem pak řešila hlavně svatbu, ani ne tak kvůli tomu, že bych byla posedlá tím, aby všechno bylo do detailu dokonalý, ale bavilo mě prohlížet si na Pinterestu stovky fotek šatů, míst, dekorací a dortů a plánovat. A taky to byla prostě dobrá výmluva. Samotným zařizováním jsme ale popravdě mnoho času nestrávili. Šaty jsem pořídila za tisícovku přes internet v Mango outletu, prstýnky jsme si nechali ukovat a poslat poštou, kytici a celou květinovou výzdobu jsem nechala na dámách z Loukykvětu (protože bych si stejně nebyla schopná vybrat) a košili pro ženicha jsme koupili asi dva dny před veselicí. Přestože přípravy byly celkově docela punkový, všechno dobře dopadlo a byl to jeden z nejlepších víkendů, co jsem zažila. 

Pak jsme se ani nestihli rozkoukat a bylo léto, čekala nás svatební cesta, voda, festivaly a výlety. Výletování nás nepustilo ani na podzim. V září jsme strávili skoro týden na chalupě, kde jsme jen chodili na procházky, stavěli v lese domečky, četli, pili kafe z hrnečků s pomněnkama a večer topili v kamnech. V listopadu jsme se vydali alespoň na chvíli zpátky do Londýna, navštívili známá i neznámá místa, potkali se s kamarády a samozřejmě jsem se zašla podívat i do školy. Po návratu jsem si dala na chvíli oraz od práce a věnovala se hlavně škole, chodila jsem na praxi a dopisovala dlouho odkládané seminárky (a pořád mi jich několik zbývá). Studijní starosti záhy vystřídalo přemýšlení nad tím, čím komu letos uděláme radost pod stromečkem, a další vánoční přípravy. Já sama jsem mimo jiné dostala nový šicí stroj, což je dost velká motivace pustit se do šití konečně naplno. 

Loňský rok byl pro mě poměrně zásadní, plný zážitků a nezapomenutelných okamžiků. Proto doufám, že rok 2017 bude minimálně stejně tak parádní. A taky doufám, že moje chlubivé já konečně přepere moji lenivou část a budu i víc psát, fotit a publikovat, to bych byla opravdu ráda.

Tak šťastný nový rok!

P. S. Do té doby, než tu začne být zase trochu živo, můžete sledovat aspoň můj Instagram :)

Stolek z pařezu

Po svatbě nám doma zbyla kulatina, která sloužila jako podnos pod dort. Díky hodinám stráveným na Pinterestu jsem hned věděla, co s ní provedu. Teď, po zhruba pěti měsících, jsem se konečně dostala k samotné realizaci a hle – máme novej stoleček!

Na jeho výrobu stačí:

– kulatina

– stolička (já jsem použila MARIUS z IKEA za 99 Kč)

– vruty do dřeva, ideální délka kolem 5 cm 

+ nebozízek

Návod je vcelku primitivní. Stačí smontovat nohy přiloženým šroubem a následně je přimontovat (bez sedátka) ke kulatině. Díry do kulatiny je lepší předem navrtat nebozízkem, aby šly vruty snáze zašroubovat.

No, a je hotovo! :)

Ořechová granola

Konečně je tady pravej podzim a já mám zase chuť nejen jíst, ale především vařit, péct a nakládat, zkrátka se hřát v teple kuchyně. O víkendu jsem se snažila splnit spoustu restů a pro radost jsem si nachystala pořádnou dávku granoly, protože z té staré už mi zbývalo jen pár drobků na dně sklenice. Inspirovala jsem se receptem z blogu Veganotic a upravila ho podle aktuálního stavu našich zásob. 

S bílým jogurtem a ovocem ideální snídaně/svačina, ale především neskutečná dobrota!

Na plnou sklenici granoly je potřeba:

– 500 g ovesných vloček

– 2 hrnky ořechů (mandle, lískáče, para ořechy, pekany, vlašáky, pistácie, zkrátka co máte doma a co máte rádi)

– 1/3 hrnku slunečnicových semínek

– 1/2 hrnku agáve sirupu (může být i javorový, rýžový...)

– 3 lžíce kokosového oleje

– lžička skořice

– lžička koření do perníku

– špetka muškátového oříšku

– špetka soli

Rozehřejeme si troubu na 170 °C. Ořechy nahrubo nasekáme nebo rozmixujeme a nasypeme do mísy. Přidáme vločky, koření a sůl a promícháme. V hrnku smícháme rozpuštěný olej se sirupem, přilijeme do mísy a znova promícháme, aby se všechny vločky i ořechy obalily. 

Směs rovnoměrně rozprostřeme na dva plechy vyložené papírem na pečení a pečeme 25-30 minut. Občas do trouby koukneme a směs prohrábneme, aby se nepřipalovala. 

Vychladlou granolu přesypeme do uzavíratelné nádoby, kde vydrží i několik měsíců. 

Někdo (vlastně možná většina lidí) do granoly po upečení přidává ještě sušené ovoce, to já ale nedělám, přijde mi, že bez něj zůstane déle čerstvá. 

Dobrou chuť!

Medvědí česnek v pivním těstíčku

Dnes další recept z jarní série s medvědím česnekem, tentokrát v méně zdravé, ale neméně chutné verzi v pivním těstíčku.

Budete potřebovat:

– svazek medvědího česneku

– 1 vejce

– 150 ml světlého piva

– 1/2 lžičky prášku do pečiva

– 150 g hladké mouky

– sůl

– olej na smažení

a něco málo navíc na dip:

– 1 kelímek bílého jogurtu

– šťávu z 1 citronu

– olivový olej

– sůl

– pepř

Nejprve si přichystáme jednoduchý dip – smícháme jogurt s citronovou šťávou, zakápneme olivovým olejem, osolíme a opepříme (můžeme podle chuti například přidat i nasekané bylinky nebo třeba chilli papričku) a dáme vychladit. 

Listy medvědího česneku opláchneme a dobře osušíme. Smícháme vejce s pivem a postupně přisypáváme mouku s kypřicím práškem, dokud nezískáme těsto o trochu hustší než třeba na palačinky, osolíme a necháme chvíli odstát. 

Listy namáčíme v těstíčku a smažíme na rozpáleném oleji dozlatova. 

Přendáme na papírovou utěrku, abychom odsáli přebytečný tuk a ještě horké podáváme s jogurtovým dipem.

Dobrou chuť!

P.S.: Některé moje recepty teď naleznete i na webu organizace Zachraň jídlo, která podporuje boj proti plýtvání jídlem.