čtvrtek 5. ledna 2017

Co bylo a co bude

Už několikátý den sedím doma a učím se na první polovinu státnic, pomalu mě ale začíná opouštět pozornost, protože se mi hlavou honí hromada věcí. Jednou z nich je právě i můj blog. Už od začátku jsem ho brala spíš jako takový občasník, ale vloni jsem se mu věnovala opravdu žalostně málo. Teď si chci, hlavně asi sama před sebou, trochu omluvit, proč tomu tak bylo. 




Na začátku roku, resp. na začátku února jsem s vrátila z půlroční stáže  Londýně. Byla jsem plná dojmů a hrozně dlouho mi trvalo vrátit se do starých kolejí. Na jaře jsem pak řešila hlavně svatbu, ani ne tak kvůli tomu, že bych byla posedlá tím, aby všechno bylo do detailu dokonalý, ale bavilo mě prohlížet si na Pinterestu stovky fotek šatů, míst, dekorací a dortů a plánovat. A taky to byla prostě dobrá výmluva. Samotným zařizováním jsme ale popravdě mnoho času nestrávili. Šaty jsem pořídila za tisícovku přes internet v Mango outletu, prstýnky jsme si nechali ukovat a poslat poštou, kytici a celou květinovou výzdobu jsem nechala na dámách z Loukykvětu (protože bych si stejně nebyla schopná vybrat) a košili pro ženicha jsme koupili asi dva dny před veselicí. Přestože přípravy byly celkově docela punkový, všechno dobře dopadlo a byl to jeden z nejlepších víkendů, co jsem zažila. 

Pak jsme se ani nestihli rozkoukat a bylo léto, čekala nás svatební cesta, voda, festivaly a výlety. Výletování nás nepustilo ani na podzim. V září jsme strávili skoro týden na chalupě, kde jsme jen chodili na procházky, stavěli v lese domečky, četli, pili kafe z hrnečků s pomněnkama a večer topili v kamnech. V listopadu jsme se vydali alespoň na chvíli zpátky do Londýna, navštívili známá i neznámá místa, potkali se s kamarády a samozřejmě jsem se zašla podívat i do školy. Po návratu jsem si dala na chvíli oraz od práce a věnovala se hlavně škole, chodila jsem na praxi a dopisovala dlouho odkládané seminárky (a pořád mi jich několik zbývá). Studijní starosti záhy vystřídalo přemýšlení nad tím, čím komu letos uděláme radost pod stromečkem, a další vánoční přípravy. Já sama jsem mimo jiné dostala nový šicí stroj, což je dost velká motivace pustit se do šití konečně naplno. 

Loňský rok byl pro mě poměrně zásadní, plný zážitků a nezapomenutelných okamžiků. Proto doufám, že rok 2017 bude minimálně stejně tak parádní. A taky doufám, že moje chlubivé já konečně přepere moji lenivou část a budu i víc psát, fotit a publikovat, to bych byla opravdu ráda.

Tak šťastný nový rok!

P. S. Do té doby, než tu začne být zase trochu živo, můžete sledovat aspoň můj Instagram :)

1 komentář:

  1. Parádní rok :). Držím pěsti u státnic. A těším se na články :)!
    Krásný rok 2017.

    OdpovědětVymazat