Nakládaná pečená rajčata

Když jsem minulý týden dostala od mamky plnou tašku čerstvých rajčat ze zahrádky, hned jsem věděla, co s nimi udělám. Každoročně mě pečenýma rajčatama naloženýma v oleji zásobuje babička, vždycky jsem je ale chtěla zkusit vyrobit i sama. A tak nastala má chvíle.

Na nakládaná rajčata stačí doma mít:

– rajčata (na jednu skleničku o objemu 500 ml asi 1 kg)

– česnek

– čerstvý tymián

– dobrý olej

– sůl

+ čisté, vyvařené skleničky

Rajčata omyjeme, přepůlíme, vyskládáme na plech a pečeme v troubě rozehřáté na 180 °C asi 40–45 minut. Když vychladnou, posolíme je a vždy jednu půlku poklademe tymiánem a trochou rozmačkaného česneku. Půlky složíme k sobě a takto připravená rajčata naskládáme do skleniček a zalijeme olejem, můžeme přidat i zbytek česneku a tymiánu. Uchováváme v lednici.

Nakládaná rajčata se dají přidat do těstovin nebo třeba do kuskusu, úplně nejlepší jsou ale jen tak, na krajíci dobrýho chleba s žervé nebo lučinou. To je pak opravdový blaho.

Dobrou chuť!

Látkové pytlíky a sáčky ze záclon

I mě před nějakou dobou zasáhl boom zvaný "zero waste". Produkování odpadu zatím zvládám redukovat jen minimálně, ale snažím se o věcech alespoň víc přemýšlet. Nicméně chvíli nás čeká velké stěhování, což je velká motivace víc se do celé problematiky ponořit. Už někdy na jaře jsem ale sedla ke stroji a ušila si první várku opakovaně použitelných sáčků. 

Pytlíčky mám hned ve dvou variantách - jedny ze starých záclon, druhé látkové. Na ty jsem zužitkovala košile ze sekáče a zbytky látek, co jsem měla doma na trénování šití. Sáčky si můžete ušít v mnoha různých velikostech podle toho, kolik materiálu máte (bledě modrý sáček je například z rukávu :)).

Na výrobu potřebujete:

– nepružnou látku nebo záclonovinu 

– stužku nebo šňůrku

+ šicí stroj, jehly, špendlíky, nitě, spínací špendlík a další základní vybavení

Z látky si vystřihněte obdélník potřebné velikosti a přehněte ho napůl rubem nahoru (jestli nemáte dostatečně velký kus látky, připravte si dva stejně velké obdélníky, které k sobě budete přišívat). 

Hned v dalším kroku je potřeba rozhodnout se, jak se bude sáček zavírat. Pokud chcete mít na vršku tunýlek, látku po stranách (příp. i na spodku) sešpendlete, sešijte a okraje začistěte. Vrchní stranu po celé délce nadvakrát přehněte, aby vám vznikl tunýlek o šířce cca 1 cm, a přišijte téměř po celém obvodu, nechte jen cca 2-3 cm velký otvor, kterým následně importujete šňůrku pomocí sichrhajsky. Pak už stačí jen svázat konce šňůrky dohromady a je hotovo.

             

Chcete-li pytlík na zavazování, vložte mezi látky navíc přeložený kus stuhy (při šití tedy nebude vidět, to abyste ji pak měli z vnější strany sáčku a ne uvnitř), další postup je pak stejný, jen při začišťování horního okraje stačí látku přehnout zhruba na půl centimetru.

Sáčky s tunýlkem se hodí na zeleninu nebo pečivo, ale využijete je například i při cestování, kdy do nich schováte ponožky, spodní prádlo a další drobnosti. Pytlíky se stuhou jsou zase skvělé na nákup drobnějších surovin - oříšků, sušeného ovoce, rýže nebo luštěnin.

Tak s chutí do toho!

Domácí oříšková pomazánka

Jsem člověk, který i ty nejjednodušší věci zvládne odkládat do nekonečna. Důkazem budiž i tahle domácí "nutella", na kterou se chystám už asi půl roku. Minulý víkend jsem se ale konečně odhodlala a navzdory strachu o můj starý mixér se pustila do práce. Pomazánka je hotová asi tak za deset minut a na palačinkách chutná božsky, dost dobře se ale dá konzumovat i úplně samotná lžičkou přímo ze skleničky.

Na domácí oříškovou pomazánku potřebujete:

– 1 hrnek lískových oříšků

– 1/2 hrnku javorového sirupu

– 3 vrchovaté lžíce kakaa

– vlažná voda na rozředění

Rozehřejeme si troubu na 200 °C a oříšky necháme asi 10 minut pražit (kontrolujeme, aby se nespálily), pak necháme vychladnout. Vychladlé oříšky rozmixujeme – kdo má výkonný mixér, podaří se mu udělat oříškové máslo, já měla spíš takovou hrubší hmotu. Následně přidáme javorový sirup a kakao a dál mixujeme, podle potřeby přidáme vodu. Množství sirupu i kakaa je orientační, já jsem mixovala a ochutnávala tak dlouho, než jsem získala pastu optimální chuti i konzistence. Pomazánku skladujeme ve skleničce v lednici, vydržet by prý měla zhruba měsíc. 

Dobrou chuť!

Co bylo a co bude

Už několikátý den sedím doma a učím se na první polovinu státnic, pomalu mě ale začíná opouštět pozornost, protože se mi hlavou honí hromada věcí. Jednou z nich je právě i můj blog. Už od začátku jsem ho brala spíš jako takový občasník, ale vloni jsem se mu věnovala opravdu žalostně málo. Teď si chci, hlavně asi sama před sebou, trochu omluvit, proč tomu tak bylo. 

Na začátku roku, resp. na začátku února jsem s vrátila z půlroční stáže  Londýně. Byla jsem plná dojmů a hrozně dlouho mi trvalo vrátit se do starých kolejí. Na jaře jsem pak řešila hlavně svatbu, ani ne tak kvůli tomu, že bych byla posedlá tím, aby všechno bylo do detailu dokonalý, ale bavilo mě prohlížet si na Pinterestu stovky fotek šatů, míst, dekorací a dortů a plánovat. A taky to byla prostě dobrá výmluva. Samotným zařizováním jsme ale popravdě mnoho času nestrávili. Šaty jsem pořídila za tisícovku přes internet v Mango outletu, prstýnky jsme si nechali ukovat a poslat poštou, kytici a celou květinovou výzdobu jsem nechala na dámách z Loukykvětu (protože bych si stejně nebyla schopná vybrat) a košili pro ženicha jsme koupili asi dva dny před veselicí. Přestože přípravy byly celkově docela punkový, všechno dobře dopadlo a byl to jeden z nejlepších víkendů, co jsem zažila. 

Pak jsme se ani nestihli rozkoukat a bylo léto, čekala nás svatební cesta, voda, festivaly a výlety. Výletování nás nepustilo ani na podzim. V září jsme strávili skoro týden na chalupě, kde jsme jen chodili na procházky, stavěli v lese domečky, četli, pili kafe z hrnečků s pomněnkama a večer topili v kamnech. V listopadu jsme se vydali alespoň na chvíli zpátky do Londýna, navštívili známá i neznámá místa, potkali se s kamarády a samozřejmě jsem se zašla podívat i do školy. Po návratu jsem si dala na chvíli oraz od práce a věnovala se hlavně škole, chodila jsem na praxi a dopisovala dlouho odkládané seminárky (a pořád mi jich několik zbývá). Studijní starosti záhy vystřídalo přemýšlení nad tím, čím komu letos uděláme radost pod stromečkem, a další vánoční přípravy. Já sama jsem mimo jiné dostala nový šicí stroj, což je dost velká motivace pustit se do šití konečně naplno. 

Loňský rok byl pro mě poměrně zásadní, plný zážitků a nezapomenutelných okamžiků. Proto doufám, že rok 2017 bude minimálně stejně tak parádní. A taky doufám, že moje chlubivé já konečně přepere moji lenivou část a budu i víc psát, fotit a publikovat, to bych byla opravdu ráda.

Tak šťastný nový rok!

P. S. Do té doby, než tu začne být zase trochu živo, můžete sledovat aspoň můj Instagram :)