Stolek z pařezu

Po svatbě nám doma zbyla kulatina, která sloužila jako podnos pod dort. Díky hodinám stráveným na Pinterestu jsem hned věděla, co s ní provedu. Teď, po zhruba pěti měsících, jsem se konečně dostala k samotné realizaci a hle – máme novej stoleček!

Na jeho výrobu stačí:

– kulatina

– stolička (já jsem použila MARIUS z IKEA za 99 Kč)

– vruty do dřeva, ideální délka kolem 5 cm 

+ nebozízek

Návod je vcelku primitivní. Stačí smontovat nohy přiloženým šroubem a následně je přimontovat (bez sedátka) ke kulatině. Díry do kulatiny je lepší předem navrtat nebozízkem, aby šly vruty snáze zašroubovat.

No, a je hotovo! :)

Ořechová granola

Konečně je tady pravej podzim a já mám zase chuť nejen jíst, ale především vařit, péct a nakládat, zkrátka se hřát v teple kuchyně. O víkendu jsem se snažila splnit spoustu restů a pro radost jsem si nachystala pořádnou dávku granoly, protože z té staré už mi zbývalo jen pár drobků na dně sklenice. Inspirovala jsem se receptem z blogu Veganotic a upravila ho podle aktuálního stavu našich zásob. 

S bílým jogurtem a ovocem ideální snídaně/svačina, ale především neskutečná dobrota!

Na plnou sklenici granoly je potřeba:

– 500 g ovesných vloček

– 2 hrnky ořechů (mandle, lískáče, para ořechy, pekany, vlašáky, pistácie, zkrátka co máte doma a co máte rádi)

– 1/3 hrnku slunečnicových semínek

– 1/2 hrnku agáve sirupu (může být i javorový, rýžový...)

– 3 lžíce kokosového oleje

– lžička skořice

– lžička koření do perníku

– špetka muškátového oříšku

– špetka soli

Rozehřejeme si troubu na 170 °C. Ořechy nahrubo nasekáme nebo rozmixujeme a nasypeme do mísy. Přidáme vločky, koření a sůl a promícháme. V hrnku smícháme rozpuštěný olej se sirupem, přilijeme do mísy a znova promícháme, aby se všechny vločky i ořechy obalily. 

Směs rovnoměrně rozprostřeme na dva plechy vyložené papírem na pečení a pečeme 25-30 minut. Občas do trouby koukneme a směs prohrábneme, aby se nepřipalovala. 

Vychladlou granolu přesypeme do uzavíratelné nádoby, kde vydrží i několik měsíců. 

Někdo (vlastně možná většina lidí) do granoly po upečení přidává ještě sušené ovoce, to já ale nedělám, přijde mi, že bez něj zůstane déle čerstvá. 

Dobrou chuť!

Medvědí česnek v pivním těstíčku

Dnes další recept z jarní série s medvědím česnekem, tentokrát v méně zdravé, ale neméně chutné verzi v pivním těstíčku.

Budete potřebovat:

– svazek medvědího česneku

– 1 vejce

– 150 ml světlého piva

– 1/2 lžičky prášku do pečiva

– 150 g hladké mouky

– sůl

– olej na smažení

a něco málo navíc na dip:

– 1 kelímek bílého jogurtu

– šťávu z 1 citronu

– olivový olej

– sůl

– pepř

Nejprve si přichystáme jednoduchý dip – smícháme jogurt s citronovou šťávou, zakápneme olivovým olejem, osolíme a opepříme (můžeme podle chuti například přidat i nasekané bylinky nebo třeba chilli papričku) a dáme vychladit. 

Listy medvědího česneku opláchneme a dobře osušíme. Smícháme vejce s pivem a postupně přisypáváme mouku s kypřicím práškem, dokud nezískáme těsto o trochu hustší než třeba na palačinky, osolíme a necháme chvíli odstát. 

Listy namáčíme v těstíčku a smažíme na rozpáleném oleji dozlatova. 

Přendáme na papírovou utěrku, abychom odsáli přebytečný tuk a ještě horké podáváme s jogurtovým dipem.

Dobrou chuť!

P.S.: Některé moje recepty teď naleznete i na webu organizace Zachraň jídlo, která podporuje boj proti plýtvání jídlem.

Bramborové noky s medvědím česnekem

Zima je snad nadobro pryč a začíná moje oblíbené období – období medvědího česneku. Loni jsem pikantní zelené lístky využila hlavně na pesto, letos je přidávám, kam to jde. A třeba do bramborových noků pasuje medvědí česnek dokonale! 

Na čtyři přílohové nebo dvě „regulérní“ porce je potřeba:

– 500 g brambor

– půl svazku medvědího česneku

– 1 vejce

– 4 lžíce másla

– 100 g hladké mouky

– sůl

– pepř

– muškátový oříšek

+ hladkou mouku na obalování a máslo nebo olej na opékání

Brambory uvaříme ve slupce doměkka a necháme vychladnout. Nastrouháme je na jemném struhadle, přidáme vejce, rozpuštěné máslo a promícháme. Postupně přidáváme mouku (množství je spíše orientační, záleží na typu a stáří brambor), dokud nezískáme pružné těsto – nemělo by se lepit ke stěnám misky. 

Z těsta tvarujeme menší nočky, které zlehka obalíme v mouce. Na pánvi rozehřejeme máslo nebo olej a noky opékáme po obou stranách dozlatova. 

Podáváme zlehka polité rozpuštěným máslem a posypané parmazánem nebo podobným sýrem.

Tip: Noky můžeme podávat také jako originální přílohu k masu nebo omáčkám.

Dobrou chuť!

Francouzský toast z mazance

Je po Velikonocích, což znamená, že začíná období vajíček na sto způsobů a kulinářských experimentů na téma "co dům dal". Pokud vám doma zbyl mazanec a už vám leze i ušima, dejte mu poslední šanci – v podobě francouzského toastu. Udělejte si ho třeba k snídani a uvidíte, že den bude hned příjemnější.

Na 1 porci stačí doma mít:

– 1–2 plátky mazance

– 1 vejce

– mléko

– máslo (ideálně přepuštěné – ghí –, které se nebude tolik připalovat)

– moučkový cukr

Vejce rozšleháme a podle potřeby rozředíme mlékem. Mazanec z obou stran obalíme (klidně ho můžeme nechat ve směsi chvíli ležet, ať dobře nasákne) a opečeme na másle dozlatova. Přendáme na talíř, pocukrujeme a ještě horký podáváme.

Tip: Vzpomeňte si na tenhle recept i o Vánocích, s vánočkou totiž funguje stejně dobře.

Dobrou chuť!

Tarta de Santiago

Tuhle tradiční španělskou dobrotu jsem ochutnala před pěti lety, když jsme se s kamarádkou vydaly na Svatojakubskou pouť. Mandlový koláč s charakteristickým křížem na povrchu pro nás byl jednou z odměn po devítidenním putování galicijskou krajinou. Nedávno jsem si na něj vzpomněla, začala googlit a zjistila, že tenhle koláč zároveň patří mezi klasické velikonoční pokrmy. A tak jsem dlouho neotálela a vzpomínka na naše španělské dobrodružství je tady!

Na koláč je potřeba: 

– 250 g mandlové moučky

– 3/4 hrnku (asi 200 g) třtinového cukru 

– 5 vajec

– lžička skořice

– špetka soli

– kůra z jednoho bio citronu

– máslo a hrubá mouka na vysypání formy

Vejce rozklepneme, oddělíme bílky od žloutků, k bílkům přidáme špetku soli a vyšleháme z nich tuhý sníh. Žloutky smícháme s cukrem a vyšleháme do pěny. Přidáme mandlovou moučku, skořici a citronovou kůru a promícháme. Na závěr zlehka vmícháme bílkový sníh.

Těsto přelijeme do vymazané a vysypané formy a pečeme v troubě vyhřáté na 160 °C zhruba 50 minut dozlatova.

Koláč necháme zcela vychladnout, poprášíme moučkovým cukrem a podáváme.

Recept (upravený) i šablonu jsem našla na bezva blogu kublanka.cz.

Dobrou chuť!

154 dní londýnských

Blog poslední dobou zeje prázdnotou. Na vině není jen lenost a nedostatek inspirace, ale i to, že jsem posledních pět měsíců strávila v Londýně v České škole bez hranic, kde jsem učila děti češtinu.
A protože to byla rozhodně zajímavá zkušenost, rozhodla jsem se o ni ve zkratce podělit.

Česká škola bez hranic v Londýně

ČŠBH v Londýně patří do sítě českých škol, které fungují po celém světě. Škola se zaměřuje na výuku a upevňování znalostí češtiny a českých reálií u dětí českého původu žijících v zahraničí. Jedná se o doplňkové vzdělání, takže děti chodí v průběhu týdne do britské školy a ČŠBH navštěvují o víkendu (v sobotu nebo v neděli). Kromě samotné výuky probíhají i mimoškolní akce - mikulášská veselice, Noc s Andersenem, kemp ve Windsoru atd. a taky se konají workshopy, které jsou určeny britským školám a široké veřejnosti. Jednalo se o časově docela náročnou práci, ale i tak jsem stihla poznat kousek Londýna, jet na výlet do Brightonu a chodit na brigádu.

Zlomek naší činnosti – lidický pomník, parašutisti z drátů na čištění dýmek a padáky z kulatých víček od kafe ze Starbucks, zlatá prasátka ze samotvrdnoucí hmoty, básničky z novinových titulků...

Práce pro ČŠBH probíhá na dobrovolnické bázi, proto je ideální do ČŠBH vyrazit během vysokoškolského studia v rámci Erasmu (jako jsem jela já), případně lze na většině fakult zažádat o výjezd na praktickou stáž. 

Více o ČŠBH ZDE.

Více o ČŠBH v Londýně ZDE.

Život v Londýně 
Londýn jsem si vybrala primárně kvůli škole, k městu jako takovému jsem nikdy neměla žádný zvláštní vztah, takže jen několik poznatků:

1) Kultura. V Londýně jsou desítky muzeí, galerií a dalších super míst, která lze navštívit zadarmo nebo za drobný peníz. A to je dobře.

2) Jídlo. Když člověk pospíchá a potřebuje něco sníst, není odkázán jen na fast foody nebo kebab, na každým rohu totiž najde nějakou zdravější alternativu (sendviče, saláty, polévky) např. v Pret a Manger, EAT, Itsu a další. Na trzích lze narazit na prazvláštní druhy ovoce a zeleniny, v supermarketech je zase nekonečná nabídka gluten free, vegan, raw i "obyčejných" potravin. Já jsem moc nejedla ani nevařila, ale chodila jsem se na ty věci alespoň dívat.

3) Lidi. V metru, v obchodech, na ulicích. Jsou všude a je jich hrozně moc. A pořád někam pospíchají. A protože jich je tolik, musíte pospíchat taky, jinak vás ušlapou. Díky tomu teď chodím ještě rychleji než dřív.

4) Metro. Na některých linkách není zavedená klimatizace. V praxi to znamená, že se člověk zpotí už při cestě na eskalátoru a ve špičce, kdy je metro napěchovaný k prasknutí, neomdlí na nedostatek kyslíku jen díky tomu, že na to zkrátka není prostor.

5) Ceny. Jídlo a oblečení stojí v Londýně plus mínus stejně jako v Čechách, což se bohužel nedá tvrdit o ubytování a dopravě. Když jsem rozpočítala stipendium na jednotlivé měsíce, odečetla nájem (na tamní poměry pořád dost nízký) a náklady na cestování, zbylo mi na měsíc zhruba 40 liber. S brigádou (hlídání 1x týdně) se to ale naštěstí dalo zvládat vcelku v pohodě.

Vzato kolem a kolem, na vážnější vztah to mezi mnou a Londýnem nevypadá, ale myslím, že se z nás stali alespoň kámoši.

Tak, toliko k omluvě mého výpadku a teď už snad budou příspěvky zase přibývat...