Vánoční baletky

Vánoce se nezadržitelně blíží a tak mi nedá nepodělit se o jednu parádní zimní dekoraci, kterou zvládne každý, kdo má doma papír a nůžky. Je to vlastně klasická papírová vločka, kterou známe snad všichni z předvánočních hodin výtvarky na základní škole. V tomhle případě se však z obyčejné vločky stává epesní sukýnka pro baletku. 

Inspirace a vzory baletek jsou odsud - KLIK! Na stránkách najdete i přesnější postup (který je ale asi víceméně jasný).

Baletky se dají pověsit do okna, na stromek nebo volně do prostoru - tak vyniknou asi nejlépe.

My jsme je použili jako mikuláškou výzdobu kostela spolu s dalšími vločkami a stříbnými pom poms a měly velký úspěch (pro ilustraci aspoň fotky z telefonu).

A příště snad už konečně napíšu i o tom, proč blog zeje prázdnotou a co vlastně celý podzim vyvádím.

Zelený ledový čaj s jahodami a bazalkou

Přes léto jsem vyrábění, vaření a tím pádem i blogování tak trochu pověsila na hřebík. Proč taky sedět u počítače, když je venku tak krásně. Naštěstí jsem zvládala alespoň občas něco vyfotit, takže se s vámi můžu podělit o recept na ledový čaj, který je do letních pařáků ideální.

Na litr čaje je potřeba:

– litr vody (nečekaně)

– 3 sáčky dobrého zeleného čaje

– 2 hrsti čerstvých jahod

– hrst čerstvé bazalky

– cukr podle chuti

– led 

Podle návodu uvaříme čaj a necháme ho trochu zchladnout, cca 10 minut bude stačit. Jahody nakrájejíme na čtvrtky, bazalku nasekáme nahrubo, vše přidáme do čajové lázně a necháme pořádně vychladit.

Studený čaj podle chuti dosladíme (já přidala asi dvě lžíce třtinového cukru), přelijeme do sklenic s ledem a podáváme.

Tip: Jahody se v čaji trochu "vymáchají" a tím ztratí takřka veškerou svou chuť, před podáváním tak můžeme do sklenic naházet pár čerstvých kousků.

Dobrou chuť!

Grilovaný hermelín se sušenými rajčaty a olivami

Tenhle hermelín jsem ochutnala už loni na jedný z grilovaček a byl famózní. A protože se nejednalo o klasickýho supermarketovýho drobka, ale o XXL verzi, najedli jsme se z něj skoro všichni. Takže když se nám v lednici ubytoval stejnej půlkilovej macek, bylo o jeho osudu rozhodnuto raz dva.

Na grilovaný sýr (o váze 500 g) je potřeba:

– hermelín, camembert, brie nebo jiný sýr tohohle typu

– 8 sušených rajčat

– 12 oliv

– snítka tymiánu nebo jiné bylinky

– chilli paprička dle chuti (nemusí být)

Hermelín podélně rozkrojíme a obě poloviny vydlabeme. Všechny ostatní suroviny nasekáme a smícháme se sýrem. Pak hermelín směsí naplníme, půlky přiklopíme na sebe a dobře zabalíme do alobalu. Pečeme cca 10–15 minut v troubě pod grilem na 200 °C nebo, pokud dovolí počasí, normálně venku na grilu. Podáváme s bagetou a zeleninovým salátem.

Sýr bohatě vystačil na večeři pro celý byt, jenž v současné době čítá čtyři podnájemníky.

Dobrou chuť!

Obal na foťák z filcu

Filc neboli plsť je v posledních letech čím dál oblíbenějším materiálem. Šijí se z něj tašky, obaly, kapsičky, používá se na tvorbu módních i dekoračních doplňků a nevím čeho všeho ještě. Jistě taky ještě máte v paměti, jak jsem z něj já sama vyráběla náhrdelník (zas tolik příspěvků tu totiž není, že jo). Tentokrát jsem ho však využila o poznání praktičtěji a ušila si pouzdro na foťák.

Inspirace z Pinterestu, postup dost podobný jako u koženého tužkovníku, jen tentokrát přibyly i boční strany.

Na výrobu pouzdra je potřeba:

– arch silnějšího filcu (formát A3, tloušťka alespoň 3 mm)

– lněná nit

– klobouková guma

– nůžky

Podle velikosti foťáku si odměříme potřebné množství filcu – jeden velký obdélník, který bude tvořit samotné pouzdro s klopou a měl by tedy být o kousíček širší a zhruba třikrát delší než foťák samotný + dva menší obdélníčky na boční strany. Není potřeba žádné přesné měření, stačí filc kolem foťáku jeden a půlkrát obtočit a ustřihnout, boky od oka obkreslit a je vystaráno. 

K velkému obdelníku postupně přišijeme jednu i druhou bočnici (v rozích je to trochu opruz, je potřeba dát si pozor, aby se filc nerozjížděl) – já jsem použila jednoduchý steh tam i zpět – a obrátíme lícem vzhůru. Kdo chce, může nechat pouzdro s přiznanými švy rubem nahoru. Nakonec do klopy uděláme nůžkami menší dírku, kterou protáhneme gumičku, z té vytvoříme očko a z obou stran klopy ji zauzlujeme, aby se nevyvlékla.

 

Tip: Pokud se obáváte, že se guma bude vytrhávat, zpevněte otvor prošitím nebo kovovou průchodkou.

A teď hurá na výlet!

Nakládaný hermelín s pestem z medvědího česneku

Jak řekla, tak udělala. V článku o pestu jsem vás lákala na nakládaný hermelín. A protože se povedl, přidávám i slíbený recepis. 

 

Na dvě porce si připravte:

– 2 hermelíny

– 1 cibuli

– 1 lžíci pesta z medvědího česneku (KLIK)

– 2 lžíce vlašských ořechů

– slunečnicový olej

Hermelíny prokrojíme napůl a vydlabeme (jak moc dobře to půjde, bude záviset na vyzrálosti sýru). Ořechy rozsekáme nebo rozmixujeme a smícháme s pestem a hermelínem. Pokud to nepůjde moc dobře, šoupneme směs na pár vteřin do mikrovlnky, aby sýr povolil. Všechny čtyři poloviny naplníme a hermelíny znovu složíme. Cibuli nakrájejíme na tenčí kolečka a vyložíme jimi spodek sklenice, vložíme první hermelín, zakryjeme cibulí, přidáme druhý hermelín a opět poklademe cibulí. Zalijeme až po okraj olejem, zavřeme a necháme asi týden v lednici. 

Hromada cibule, čerstvý chleba a pivo jsou povinnou součástí degustace.

Trochu jsem se bála, že se pesto ještě víc rozleží a pro svou pálivost nebude k pozření, opak však byl pravdou, všechno k sobě pasovalo, jak mělo, a žádná chuť nepřebíjela ty ostatní.

Dobrou chuť!

Pesto z medvědího česneku

Medvědí česnek získává v posledních letech na popularitě stejně jako rebarbora nebo červená řepa. Ještě aby ne, je jednou z prvních rostlinek, které s příchodem jara vystrčí lístky ze země.

Právě teď je sezóna medvědího česneku v plném proudu a dá se na něj narazit na každém kroku. V přírodě se mu daří hlavně v listnatých lesích, na zahrádkách pod ovocnými stromy nebo v parcích s půdou bohatou na živiny. Kdo nemá čas nebo možnost vydat se na lov do terénu, může se po něm mrknout na farmářských trzích. Já kupuju tlusté svazky medvědího česneku za tři pětky v holešovické tržnici.

Medvědí česnek chutná báječně samotný, nakrájený na čerstvém chlebu s máslem nebo s žervé. Taky si z něj můžete vyrobit bylinkové máslo podle Markéty nebo třeba ultimátní extrazelenou jarní polévku podle Daniely. A nebo pesto podle mě.

Na pesto je potřeba: 

– svazek medvědího česneku (asi tři velké hrsti)

– 100–150 ml olivového oleje

– 100 g parmazánu nebo sýru Gran Moravia

– sůl

– pepř

– dle libosti vlašké ořechy, piniové ořechy, pistácie, slunečnicová semínka

Medvědí česnek propláchneme a přebereme. Listy i se stonky nahrubo nakrájíme a pomocí mixéru rozsekáme. Přidáme část oleje a sýra a dál mixujeme. 

Postupně přidáváme zbytek oleje a sýra, dokud pesto nezíská tu správnou konzistenci. Ochutíme solí a pepřem.

Pokud budeme pesto používat hned, přimícháme i hrst nasekaných ořechů nebo semínek. Budeme-li pesto skladovat delší dobu přidáme je vždy až těsně před podáváním. Rozemleté ořechy i semínka mají tendenci rychle žluknout a pesto proto vydrží déle čerstvé bez nich.

 

zdroj

Pesto se báječně hodí do těstovin, burgerů nebo jen tak na opečenou bagetu. Já jsem zbytek, který se mi nevešel do sklenic, naládovala do nakládaných hermelínů. Pokud tenhle experiment dopadne dobře, určitě se dočkáte receptu.

Tip: Pokud by bylo pesto moc ostré, lze ho "naředit" nějakým dalším zeleným lupením – bazalkou, petrželí nebo špenátem.

Dobrou chuť!  

Mrkvové šátečky s povidly

Co se týče sladkostí, na českou klasiku mě moc neužije, nemám totiž moc v lásce kynuté těsto, makovou náplň a drobenku. Na druhou stranu si jednou za čas s chutí dám povidla, a proto jsem se rozhodla najít nějakou alternativu k bramborovým taštičkám (ty jsem se snažila upatlat jenom jednou a málem to skončilo rituální sebevraždou; nakonec se vše obešlo bez újmy na zdraví a k obědu byly bramborové noky s povidlovým přelivem). 

Když jsem objevila tyhle šátečky z mrkvového těsta, byla jsem v ráji.

Na cca 30 kousků (já vyrobila šest větších srdcí a patnáct taštiček vykrojených skleničkou o průměru 8 cm) je potřeba:

– 300 g hladké celozrnné mouky

– 150 g změklého másla

– 2 lžíce bílého jogurtu

– 3 menší najemno nastrouhané mrkve (cca 180 g)

– sklenička švestkových povidel

– 1 vejce + 2 lžíce vody na potření

– moučkový cukr na obalení (já jsem vyrobila vlastní z třtinového)

Z másla, mouky, jogurtu a mrkve vypracujeme vláčné těsto, které se nelepí ani na stěny mísy, ani na ruce (pokud se lepí, je potřeba přidat ještě trochu mouky) a uložíme alespoň na hodinu do lednice.

Po vytažení z lednice ho vyválíme na cca 2–3 mm tenkou placku, z které pak pomocí skleničky/formičky vykrajujeme kolečka (nebo srdíčka). 

Naplníme povidly, přehneme napůl a okraje přimáčkeme vidličkou (v případě srdíček přikryjeme dalším srdíčkem a spojíme). Je lepší to s povidly nepřehánět, do malých šátečků stačí lžička, do větších srdíček maximálně dvě, jinak hrozí, že náplň v průběhu pečení vybublá ven.

Šátečky přendáme na plech, potřeme vajíčkem a pečeme v troubě rozehřáté na 200 °C asi 15–20 minut. Po vytažení z trouby je obalíme v moučkovém cukru.

Dobrou chuť!

Játrová paštika s tymiánem

Paštikám jsem nikdy nijak extra neholdovala (ani v dobách, kdy jsem ještě nečetla složení potravin, natož teď), když na ni ale jednou za čas dostanu chuť, dělám právě tuhle, z krůtích jater s tymiánem.

Hodí se nejen na mejdany nebo jen tak k vínu, může z ní být i super dárek pro všechny požitkáře ve vašem okolí.

Co je na ni potřeba:

– 500 g krůtích jater

– 3 lžíce balzamikového octa 

– 1 cibule

– 3 stroužky česneku

– 2 lžíce kaparů

– 2 dcl bílého vína

– smetana na vaření

– sůl

– pepř

– tymián

– olej 

– máslo

Játra očistíme, nakrájíme na větší kousky a na chvíli naložíme do balzamika. Mezitím si na lžíci oleje zpěníme najemno nakrájenou cibuli, přidáme nasekaný česnek, kapary a játra a zprudka orestujeme, aby se játra zatáhla a nevytekla z nich šťáva. Když trochu zhnědnou, přilijeme víno a necháme na středním plameni dusit, zabere to cca 10 minut, než se víno vypaří.

Celou směs necháme trochu zchladnout a pak dohladka rozmixujeme. Ochutíme solí, pepřem a tymiánem podle libosti. Pro zjemnění lze přidat trochu smetany.

Hotovou paštiku přendáme do sklenic, zalijeme tenkou vrstvou másla a necháme úplně vychladnout (pokud budeme konzumovat hned, můžeme krok s máslem přeskočit). 

 

Dobrou chuť!

 

Muffiny na tři způsoby

O víkendu se v Praze konala Žižkovská noc, což byla další příležitost, proč si pozvat mimopražské kamarády, popít a užít si trochu zábavy. Pro mě zábava začala už odpoledne, ještě před nástupem první kapely, mohla jsem totiž přichystat pohoštění. V tomhle případě to znamenalo jen upéct něco na snídani, dala jsem si proto záležet a upekla rovnou tři várky muffinů – mrkvové, borůvkové a banánové.

Základní těsto je u všech tří variant stejné. V původním receptu je množství všech ingrediencí dvojnásobné, muffiny jsou pak obrovské a jeden zasytí na hodně dlouho. Protože jsem pekla víc druhů, dělala jsem každý jen z poloviční dávky, aby mohli všichni ochutnat všechno.

Na jeden plech (12 menších muffinů) tedy stačí mít:

– 1 a 1/2 hrnku hladké mouky (dávám 1 hrnek celoznné a 1/2 hrnku bílé)
– 1/2 hrnku cukru

– 2 lžičky jedlé sody nebo prášku do pečiva

– 1/2 hrnku podmáslí, kefíru nebo mléka

– 1/4 hrnku oleje

– 1 vejce

Základní recept je primitivní. V jedné míse si smícháme suché ingredience a ve druhé mokré. Suchou směs pak přesypeme do mísy s mokrými surovinami a lehce promícháme (důležité je těsto nepřemíchat, jinak budou muffiny po upečení tuhé). Vzniklé těsto – mělo by být hustší a lepivé – plníme do košíčků a pečeme 15-20 minut na 180 °C. Obměňovat je můžeme podle libosti. Podle toho, jaké bonusové ingredience zvolíme, těsto buď ještě zahustíme trochou mouky nebo rozředíme vybranou tekutinou.

Mrkvové s citronovou polevou

Do mokré směsi přidáme dvě najemno nastrouhané mrkve a hrst slunečnicových semínek nebo ořechů. Citronovou polevu umícháme ze dvou lžic citronové šťávy a 100 g moučkového cukru, který postupně přisypáváme a zašleháváme do šťávy.

Tip: Polevu lze vyšlehat i ručním mixérem, zapněte je ale na nejnižší obrátky a teprve po chvíli zvyšte rychlost, ať nemáte polevu všude po kuchyni (nebo v notebooku jako já, o tom ale zase někdy příště).

Borůvkovo-kakaové s čokoládovou polevou

Do mokré směsi přidáme hrnek borůvek, do suché dvě polévkové lžíce kakaa. V tomto případě bude potřeba přidat o něco více tekutiny (pro někoho možná i trochu cukru). Na polevu stačí rozpustit cca 80 g hořké čokolády se lžící másla.

Tip: Pokud použijete borůvky mražené, vyndejte je z mrazáku včas, ať stihnou povolit, jinak těsto zbytečně ochladí a muffiny se pak pečou déle.

Banánové s čokoládou

Do mokré směsi přidáme dva středně velké, hodně vyzrálé banány a čokoládu nasekanou na kousky. 

Tip: Pokud doma zrovna nemáte tabulku oblíbené čokolády, můžete ztrestat a do těsta nalámat figurky, které vám doma zbyly ještě od Vánoc (nebo které se vám doma nahromadí za pár týdnů o Velikonocích).

A ještě rada na závěr: Nepřipravujte velké množství těsta naráz, umíchejte vždy jen jednu várku, naplňte formu, šoupněte muffiny do trouby a proces opakujte. Já mám dva stejně velké hrnky, jedním měřím suché ingredience, jedním mokré, během pečení tak jen opláchnu mísu od těsta a hned můžu začít znovu od začátku. Připravím si obě směsi a ty smíchám až po vytažení předchozí várky z trouby, tedy těsně před plněním košíčků. Když je druhá várka v troubě, stačí opět jen umýt misku od těsta, připravit si suchou a mokrou směs...a takhle se dá pokračovat až do zblbnutí.

Dobrou chuť!

INSPIRACE: Kůže a provazy

Ne, tohle nebude článek na téma Padesát odstínů šedi, tomuhle fenoménu se úspěšně vyhýbám, čeká nás stará dobrá klasika a DIY vychytávky (bohužel jen nasosaný odjinud, já poslední dobou buď nemám inspiraci, nebo nestíhám, nebo doma nemám vše, co je k tvoření potřeba).

Dřevo v interiéru mám rada odjakživa, živoucím důkazem je - kromě parket a pár kusů nábytku - taky nástěnka z větve. Momentálně přicházím na chuť i různým provazům a šňůrkám a taky kůži, s tou jsem pracovala zatím jen jednou, ale rozhodně ne naposledy.

A jak lze ještě tyhle materiály efektně využít?

Kůže (nebo třeba staré pásky) i kusy lana mohou posloužit místo nosníků u poliček

 

 

nebo jako madla u skříněk všeho druhu.

 

 

Kůže mi přijde jako bezva materiál taky z toho důvodu, že se nikde netřepí a nepáře, stačí mít správný náčiní a s trochou snahy se dají vyrobit super věci, od nejjednodušších záložek

 

přes peněženky a obaly na drobné nezbytnosti a nezbytné drobnosti,

 

 

jednoduché tašky,

 

 

pytlíky na sváču,

 

a papuče pro návštěvy

až po ty nejroztomilejší dětský botičky na světě.

 

Ale i s provázkama a šňůrkama se dá užít hodně legrace. Boom teď, kromě aerarií, zažívají květníky zavěšený v prostoru, prvek, kterej frčel už v dobách mýho dětství (takže dávno).

 

Už dlouho mě baví taky tenhle taburet z pneumatik

 

a koberec/rohožka ze sisalu. Třeba do koupelny ideál.

Misky pro všechny, kteří si nevěří na pletení košíků.

 

A co mě uhranulo v poslední době nejvíc, je tohle členění prostoru pomocí stěn z provázků.

Veškerá inspirace pochází z Pinterestu.

A příště snad zase už něco z vlastní tvorby.

Mějte se krásně!

Filcový náhrdelník

Balení asi čtyřiadvacetí kusů filců různých barev mi doma leží už pěkně dlouho. Vyrábění broží (kvůli kterým bylo toto balení původně zakoupeno) mě ale dost rychle omrzelo. Včera jsem proto tu barevnou hromádku vzala a začala z ní vystřihávat kolečka. A další. A další. Větší, menší i úplně nejmenší. Až jich bylo asi tisíc a vzniknul z nich můj nový náhrdelník. 

Co je na něj potřeba:

– filc v různých barvách (nemusí jich být ani tolik, hezky bude určitě vypadat kombinace třeba 4–5 barev nebo odstínů)

– nůžky

– pevnou nit (já použila lněnou, stejnou jako na šití pouzdra)

– větší jehlu

– dvě kaloty a karabinku na zakončení

+ pro perfekcionisty kružítko    

+ vysavač (bordel je pak všude) 

Ideální je pruh filcu přeložit napůl a stříhat dvě vrstvy naráz, vzniknou nám pak dvě stejně velká kolečka a náhrdelník bude symetričtější. Já jsem je stříhala, jak mě zrovna napadlo, takže jsem pak ještě pěknou chvíli strávila tříděním, hledáním a párováním stejně velkých a stejně barevných kousků.

Dvojice koleček si naskládáme vedle sebe tak, jak je budeme navlékat, čímž nám vznikne dlooouhá řada od nejmenší dvojice po tu největší.

Při navlékání pak vždycky vezmeme jedno kolečko z dvojice, dokud se nedostaneme k tomu největšímu, a pokračujeme zase zpátky. 

Nit na obou koncích zauzlujeme, aby se kolečka neposouvala (pokud nebudou po celé délce náhrdelníku).

Náhrdelník zakončíme karabinkou, případně, pokud bude delší a půjde přetáhnout přes hlavu, zauzlujeme. 

A je to!

Celkem mi stříhání, kompletování, navlíkání a dokončovací práce zabraly asi sedm hodin, ale když je člověk marod a má rýmu až na mozku, tak je tohle beztak nejlepší práce, co může dělat.

Kožené pouzdro na tužky

Jeden z vánočních dárků, které jsem vyráběla pro mého milého.

K výrobě tužkovníku je potřeba:

– kousek kůže 
– nůžky

– šídlo

– jehla na šití kůže

– lněná nit

+ volitelně oboustranná lepicí páska (záleží na vaší zručnosti)

Z kůže si vyřízneme obdélník požadované velikosti, já chtěla menší pouzdro na tři čtyři tužky, vystačila jsem si tedy s kůží o rozměrech cca 20 x 20 cm.

Čtverec otočíme lícem dolů a rozdělíme ho na třetiny tak, aby klopa vy výsledku zůstala o kousek kratší než samotné pouzdro (viz obrázek). Aby se kůže nerozjížděla, je dobré ji nahoře přilípnout kouskem oboustranné lepicí pásky. 

Pak přijde to nejtěžší – děrování šídlem. Je dobré dělat díry v obou dílech naráz, aby se kůže při šití nezačala rozjíždět.

Kůži po obou stranách sešijeme (šila jsem předním stehem tam i zpět) a obrátíme lícem nahoru.

Původně jsem měla v plánu našít na pouzdro zip, ale nakonec jsem si na něj netroufla. A protože zapínání na patentku se mi nelíbilo, zvítězila nakonec nejjednodušší varianta – šňůrka z kůže provlečená očkem v klopě. 

Et voilà!