středa 23. července 2014

Domácí repelent

Zítra, jako každé léto už osmým rokem, se odjížím na pár dní rekreovat na vodu, tentokrát to vyhrála Sázava. K vodě patří všechny možné radosti i starosti, jednou z těch starostí jsou i komáři. Kdyby mě minulý víkend při sbírání borůvek málem nesežrali, na repelent si (jako celých těch osm let) ani nevzpomenu. Leč vybavily se mi při té příležitosti všechny předchozí ročníky na všech možných řekách a uznala jsem, že nějaká věcička na odpuzování vší té lezoucí, létající, bzučící a kousající havěti se bude hodit. Proto jsem nastartovala strýčka Googla a začala pátrat po nějaké přírodnější a taky lacinější alternativě. Chápu, že za repelent asi není potřeba dávat žádnou velkou pálku, ale mě na nákupy tadytěch praktických věcí zkrátka neužije (když jsem musela před čtrnácti dny dát sto padesát korun za opalovací krém, málem mi to zlomilo srdce vždyť jsem si za to mohla koupit nový pruhovaný triko!).

 

Na výrobu repelentu je potřeba:

100 ml převařené vody

50 kapek levandulového éterického oleje

– 50 kapek citronellového éterického oleje

– 2 lžíce Alpy, alkoholu nebo čistého lihu

+ lahvička s mechanickým rozprašovačem
  
Převařenou a vychladlou vodu nalijeme do lahvičky, přidáme Alpu, éterické oleje (jejich poměr lze upravit podle čichových buněk jednotlivých uživatelů, mně to takhle 50 : 50 celkem vyhovuje) a zašroubujeme. 
Protřepat, nemíchat, nastříkat.

 

Kromě toho, že se (snad!) zbavím protivného zájmu komárů a hovad, budu ještě krásně vonět a díky levanduli budu zajisté i extrémně vyklidněná. A tak to má být.

Tak ahój!


pátek 18. července 2014

Rybízovo-borůvkový koláč s drobenkou

Vedle, piva, vína, koprovky, rizota a oliv (a postupného přesunu od zelených k černým) je drobenka další věcí, které s přibývajícím věkem přicházím na chuť. Ne že bych hned začala na všechno sypat drobenku po kýblech, už ji ale neobírám z koláčů, naopak jsem teď jeden drobenkový sama upekla. A byl výborný (už jsem říkala, že skromnost je jedna z mých nejsilnějších stránek?).


Na jednoho takového krasavce (forma o průměru 28 cm) bude potřeba:

 250 g hladké špaldové mouky

 125 g moučkového třtinového cukru

 125 g másla

 1 vejce

 asi 600 g ovoce

+ mouka, cukr a máslo na drobenku

Rozehřejeme si troubu na 180 °C. 
Smícháme mouku s cukrem, přidáme vejce a povolené, na kousky nakrájené máslo. Vytvoříme hladké, pružné těsto a dáme na chvíli odležet.
Ovoce - použila jsem směs červeného a bílého rybízu a borůvek - omyjeme a zbavíme stopek/lístků/brouků.
Těsto vtlačíme do vymazané a vysypané formy a po obvodu vytvoříme zhruba dva centimetry vysoké okraje. osobně mám radši méně těsta a dělám tenkou vrstvu, záleží však na vkusu strávníků.
Celou plochu těsta hustě propícháme vidličkou a posypeme ovocem a drobenkou. 
U drobenky není množství ingrediencí, všeho jsem dávala od oka, než jsem dosáhla te správné drobivé konzistence.


 Pečeme 30 minut, dokud není povrch zlatavý a už od pohledu křupavý.


V ideálním případě je vhodné počkat, až koláč vychladne a náplň trochu ztuhne, je to ale boj. Talířek s vidličkou to když tak jistí.

Dobrou chuť!

středa 9. července 2014

Narozeninový dárkový poukaz

Moje mamka patří mezi nejšikovnější lidi, co znám. Vrtá, řeže, stlouká, brousí, lepí, spravuje, vyrábí, předělává. Sbírku nářadí by jí mohl závidět kdejaký chlap. K tomu navíc ale ovládá taky ruční práce, umí plést, háčkovat i šít. A protože bude mít za pár dní narozeniny, rozhodla jsem se to její holčičí kreativní Já trochu podpořit.

 

Na výrobu dárkového poukazu je potřeba:

- čtvrtka 
- obrázky
- fixy
- lepidlo
- nůžky

Čtvrtku jsem přeložila na třetiny na formát dlouhé obálky. Na ozdobení jsem chtěla něco jednoduchého, našla jsem si proto obrázky, které bývají v časopisech a knihách o šití (ty moje jsou z paunnet.com). Aby to ale nebyla až taková nuda, dobarvila jsem fixami některé z detailů.


Pak už stačí jen obrázky správně rozložit a přilepit.


Text poukazu jsem chtěla původně napsat ručně, nakonec jsem ho ale taky vytiskla a přilepila, neb na červeném podkladu by pravděpodobně tak nevynikl. 
A co že jsem vlastně mamce pořídila?


Roční předplatné Burdy, aby měla inspiraci na nové výtvory pořád po ruce. 

A až se konečně naučím šít i já, budu jí je krást, cha.