Nástěnka z větve

Tohle je jeden z kousků, který mám v celém našem pokoji nejraději. Nástěnku jsem vyrobila už zhruba před rokem, takže obrázky, pohledy a fotky postupně přibývají. Už mám připravenou novou várku na vyvolání a nemůžu se dočkat, až se budu moct kochat dalšími momentkami z Paříže, z vody a z různých dalších výletů a akcí.

Výroba je vcelku jednoduchá a je na ní potřeba jen několik málo propriet, konkrétně:

- větev (délka i tloušťka záleží na osobních preferencích)

- háčky

- kousek provázku

- dva hřebíky a dvě hmoždinky

- kancelářské sponky

- ketlovací kroužky 

Mimo to mějte po ruce nebozízek, nůžky, ketlovací kleště, pravítko a vrtačku.

V první řadě je potřeba sehnat větev. Ta moje má v průměru asi dva centimetry a je zhruba metr deset dlouhá. Zachránila jsem ji před spálením u babičky na zahradě. 

Jako první si odměříme rozestupy mezi háčky, já udělala 10 centimetrů a je to akorát, pohledy a fotky se nepřekrývají, ani mezi nimi nejsou zbytečně velké mezery.

Pak už stačí jen větev navrtat pomocí nebozízku a do připravených otvorů našroubovat háčky.

Tímto je nejsložitější část za hotová.

Systém na zavěšení obrázků je vytvořený vždy ze dvou kancelářských sponek spojených ketlovacím kroužkem. Kroužky seženete ve většině obchodů s výtvarnými potřebami a v úplně všech obchodech s korálkářským sortimentem.

A je to!

Teď už stačí jen najít místo, kde se bude tenhle skvost nejlépe vyjímat. My jím zaplácli holou zeď mezi postelí a stolem. V předchozím bytě byla nástěnka pověšená za provázek uprostřed jen na jednom hřebíku, takhle je ale o dost stabilnější.

A ještě důležitá věc! Pokud větev není úplně rovná, jakože asi nebude, vyzkoušejte, zda se nepřetáčí - stačí ji položit na dlaň -, ať ji pak nemusíte při věšení různě štelovat a opírat o stěnu (jako já, ehm).

Kromě toho, že je to extrémně stylový doplněk do bytu, patří taky mezi ty nejlevnější, veškeré výrobní náklady byly zhruba čtyřicet korun.

Red Velvet Cake

Jablečná bábovka se smetanovou polevou patří u nás doma k nejoblíbenějším, protože jsme všichni milovníci "mokrých" buchet. I z toho důvodu jsem ještě před prvním ochutnáním tušila, že si rychle zamiluju taky mrkvový dort. A nemýlila jsem se. Když jsem však našla recept na dort z červené řepy, byla jsem zpočátku skeptická, a to patřím k menšině lidí, která ji má, navzdory vzpomínkám na školní jídelnu, ráda ve všech jejích podobách. Nicméně jsem se nenechala odradit a dala se do pečení. Výsledek? Červenořepový dort se stal jedním z nejoblíbenějších dezertů, který připravuji při každé vhodné příležitosti, naposledy předevčírem pro kamarádku k narozeninám.

K upečení tohohle krasavce budete potřebovat:

– cca 400 g červené řepy

– 3/4 hrnku třinového cukru

– 2 vejce

– 1/4 hrnku oleje

– 120 g másla

– 1/2 hrnku kefíru

– 1 1/2 hrnku hladké mouky (já dala polovinu bílé a polovinu špaldové, může být ale klidně jen jeden druh) 

– 2 lžičky prášku do pečiva

– 1 lžička jedlé sody

– 3 lžíce kakaa

+ na krém:

–  300 g lučiny

– 100 g másla

– 1/3 hrnku třtinového cukru

Vzhledem k tomu, že většinou množství přísad jen odhaduji a přidávám/ubírám dle potřeby, a jedinou odměrkou je mi hrnek, je recepis možná kapánek nepřehledný, ale snad to nevadí.

Jako první si připravíme řepu. Stačí ji zabalit do alobalu a dát péct na hodinu, hodinu a půl (podle velikosti) do trouby rozpálené na 180 °C. Když je upečená a vychladlá, oloupeme ji a nastrouháme nebo rozmixujeme na kaši.

V míse si pak vyšleháme vejce s cukrem, přidáme kefír, máslo, olej a červenou řepu a vše už jen vařečkou zlehka promícháme. Nakonec přisypeme suché přísady (mouku, prášek do pečiva, sodu a kakao) a vytvoříme těsto klasické "dortové" konzistence. Nalijeme do vymazané a vysypané formy a pečeme na 180 °C zhruba hodinu (kontrolujeme špejlí). 

Tentokrát jsem použila formu o poměrně velkém průměru, takže byl dort hodně nízký, ničemu to ale nevadilo.

Třtinový cukr na polevu si nejprve rozmixujeme (lépe se rozpustí a nebude křoupat mezi zuby) a spolu s lučinou a rozpuštěným, mírně vychladlým máslem vyšleháme do sametově jemného krému.

Polevu natřeme na vychladlý korpus (preferuji sexy nedbalou eleganci před dokonalou uhlazeností).

V ideálním případě hotový dort ještě šoupneme alespoň na hodinu do ledničky, pokud je nouze, můžeme klidně servírovat ihned.

Dobrou chuť!

INSPIRACE: V hlavní roli IKEA Expedit

Do Prahy jsem se stěhovala poměrně nalehko, pominu-li několik tašek s knihama a s oblečením. Nastal proto okamžik, kdy jsem si konečně mohla pořídit stůl s policemi ze série IKEA Expedit. Velká pracovní plocha, hodně úložného prostoru na všechny knihy, sešity, šminky, korálky, látky, nitě a další blbosti nezbytnosti, co víc si přát (to, že se bílá barva postupem času ukázala jako poněkud nevhodná, pomineme).

Jenže čím víc věcí, tím větší binec. Ačkoliv trpím mírnou obsesí týkající se různých krabiček, šperkovnic a plechovem, chápu, že všechno se do nich nacpat prostě nedá. Začalo tedy velké rozmýšlení, do čeho/za co alespoň část z těch krámů schovat. I samotná IKEA nabízí hezké krabice a koše, ale není to, obzvlášť při nákupu ve větším množství, zrovna laciná sranda. A jedny dvířka za tři sta pade? Díky, nechci. 

Po hodinách a hodinách strávených u Pinterestu a dalších webových stránek jsem našla několik bezva nápadů, z kterých snad alespoň nějaký v dohledné době zrealizuji.

Momentálně mě nejvíc baví možnost ukrýt věci za pomalovaná plátna. Tohle plátýnko natažené na rámu se dá sehnat ve výtvarných potřebách kolem stovky, plus nějaké ty komponenty na zavěšení za pár kaček. Namalovat, navrtat, pověsit, hotovo.

 

zdroj

 Elegantním řešením jsou obyčejná dřevěná dvířka v kontrastní tmavě hnědé barvě.

 

zdroj

Nápad, který se mi líbí už dlouhou dobu, dvířka z obalů vinylových desek. Podle mě to ale vypadá dobře jen takhle, když jsou dvířka po celé stěně, jedny nebo dvoje by asi takovou parádu nenadělaly.

zdroj

A ještě několik tipů ohledně košíků a krabic. Na prvním obrázku jsou sice dvířka, nicméně si myslím, že to bude dobře fungovat i s krabicí, v IKEA se dají sehnat třeba úložné boxy DRÖNA v černé barvě za osm pětek. Pak už stačí udělat pár tahů bílou barvou a heleme se na tu parádu.

 

zdroj

 Projekty, při kterých se dá recyklovat, patří k mým nejoblíbenějším.

zdroj

Několik nápadů na úložné boxy ze dřeva. První v bílém provedení s madly z kůže.

zdroj

Přírodní, jednoduché, čisté, krásné.

zdroj

Případně lze dřevěné bedýnky dozdobit. Motiv chobotnice mě nebere, nápad na zdobení pomocí pájky ale jo!

zdroj

Další z extra jednoduchých nápadů, obyč kartonové krabice olepené látkou. Na mě by tolik různých výrazných motivů dohromady bylo už trochu moc, nicméně pokud by byly jemnější, nebo jich bylo míň, proč ne.

zdroj

Poslední dva obrázky jsou podle e-shopu, na kterém jsem je našla, určeny primárně do dětských pokojů, já bych si je ale pořídila klidně taky. První ze silného filcu, druhé textilní. Jednoduchý návod, jak si podobné krabico-košíky ušít, třeba zde.

zdroj

 zdroj

A co Vy a krabice, krabičky a škatule?

...

Tak začínáme.
A uvidíme, co z toho bude.

eM